Příběh bramborové kaše, Litva někdy roku 1941
duch bývalého přítele jednoho fée: "...no a pak později, neměl moc rád, když se lidi v jeho okolí smáli."
hráč: Takže potřebujeme nakoupit hrábě, dlouhý žebřík a spoustu šlehačkových dortů.
hráč2: Šlehnout si začíná dostávat nový význam...
ST: Sehnat šlehačkové dorty bude problém.
hráčka: Tak kotel řídké bramborové kaše.
Stručný návod na destrukci služebníků fée, který nesnáší smích:
Na nádvoří hradu, které si onen fée zvolil za své sídlo, přijede volský povoz. Z něj seskočí drobná žena s baňatým nosem v šatech tak o 2 čísla větších a rozkřine se: "První předsunutá ženská úklidová četa Wehrmachtu, nááástup."
S tím se otočí a sejme mopem někoho z dalších vystupojících.
členka uklízecí čety: "Musíme to tu uklidit po těch ruských prasatech! Takový svinčík, není hoden německého vojáka!"
vedoucí čety: "Dejte se do práce. Heil Hilschner!"
A s tím za padání, upouštění kbelíků a šlapání na špatně odložené hrábě se přesouvají k místnosti s magickým obrazcem, který zde fée poutá.
Jak zahnat fée bramborovou kaší, master-epic verze:
Vida, jak v rituální místnosti se drží prométeanka v klinči s fée, který ji nemůže pobodat, zatímco sukuba šúruje mopem podlahu, to pan František nevydržel a dal se do hurónského smíchu.
Rozzuřené fée se změnilo v železného vlka a zakousl se prométeance do ruky. Ta neváhala, hmátla do nedalekého kýble s bramborovou kaší a flákla ji vlkovi přes čumák.
Pohled na vlka, kterému jdou od čumáku bubliny bramborové kaše spolehlivě rozesmál i ji.
Mezitím se k sububě přidal i inkvizitor, který dobře nasměrovaným tahem mopu setřel podstatnou část poutacího obrazce.
To byl okamžik, na který čekal stínový podvrženec Teka, aby železného vlka pobodal svou stínovou dýkou. Odrazil se od stěny a... v letu se v něm cosi zlomilo.
Levačkou hmátl do kýble s kaší, kterou plácl vlkovi přes řitní otvor.
A hned na to, než vlk vyšel z prvotního překvapení, mu pravou pěst vrazil hluboko tam, kam Slunce nesvítí.
Prométheanka Lillie se zahleděla do těch nelidských očí, ve kterých se zračila směs překvapení, zloby a studu.
I její vnitřní oheň zaplápolal a ona mu vložila do mysli jednoduchý příkaz: "Směj se."
S žalostným skučením zmizel fée hluboko v Arkádii a od té doby ho již nikdo nikdy nespoatřil.
novinářka a sukuba Sára: "Sakra, nestihnula jsem ty jeho poslední okamžiky vyfotit."
malířka a médium Irene: "Nevadí, já to namaluji!"
hráč: Ale musí to být na velké plátno. Už vidím, jak po 30 letech se to objeví v nějaké galerii a kurátor to bude presentovat: A zde, dámy a pánové, můžete vidět dílo ležící na pomezí surrealismu předválečného období a brutalistního realismu let poválečných. Autor zde touto neskutečnou až grotesktní kompozicí, která by se nikdy stát nemohla, podané nanejvýš realistickou kresbou znázorňuje absurditu své doby a snad i svá vnitřní přání. Pokud se podíváme na rok vzniku, je jasné, že celé dílo musíme chápat jako alegorii. Ten zesměšňovaný vlk uprostřed je bez pochyby Třetí říše, zatímco nalevo stojící urostlá žena ukazuje vzdor západních spojenců a vyhublá postava, jež patlá přes vlčí anus bramborou kaši, krmi chudiny, a vráží doň svou pěst, je bezpochyby Sovětský svaz.
inkvizitor Alf Aas: "Já se bojím, že se mi budou smát, že jsem se nechal pobodat zezadu."
podvrženec Teka: "Nebojte se pane Aasi. Pokud Vás dnes nikdo nevyfistil bramborovou kaší, tak se Vám smát nebudou."
Sukuba Sára: "Mám hlad, ale nechci bramborovou kaši."
Udělalo se maximum pro to, aby byla prdel. |
